Poznáváme sociální práci v Evropě

Na jaře letošního roku se vydalo pět studujících z naší školy sbírat zkušenosti do zahraničí. V rámci programu Erasmus+ vycestovali čtyři lidi do Finska a jedna studentka na Německa. Jak odborné stáže probíhaly? A jak se jim po celý měsíc květen žilo v novém prostředí? O tom pojednávají následující reportáže.

Finsko

Slyšeli jste někdy o městě Ilmajoki? My taky ne, ale neznalost tohoto města nás nezastavila před měsíční praxí v místních sociálních zařízeních. Naše čtyřčlenná skupina vyrazila díky projektu Erasmus+ na konci dubna z pražského letiště do Helsinek, odkud jsme vlakem dojeli do města Seinäjoki. Zde už nás čekala koordinátorka praxí Satu, která vyučuje na místní škole, kde jsme byli ubytováni.

Po příjezdu do Ilmajoki jsme šli nakoupit nějaké zásoby na následující dny, pak už nás čekala jen cesta do areálu školy, kde se nacházel náš domeček na následující měsíc. Jelikož je celý areál odstřihnutý od hlavní části Ilmajoki, dostali jsme k dispozici také kola, která nám usnadňovala dopravu jak na praxe, tak i na výlety po okolí.

První dva dny ve Finsku jsme se snažili adaptovat na nové prostředí, a během adaptace se nám málem podařilo utopit naše kola v jedné z bažin nedalekého lesa. S příchodem třetího dne nás ale čekala první prohlídka zařízení, respektive všech zařízení, i těch, kde vykonávali praxi ostatní z naší skupinky.

Jako první jsme navštívili zařízení Toiska, jedná se o dívčí pobytové zařízení, které lze přirovnat k pěstounské péči. Zařízení se věnuje také hippoterapii. Pomoc koní je směřována jak na klientky zařízení, tak na klienty, kteří Toisku navštěvují za účelem hippoterapie. Dále jsme pokračovali do místní školky, kde jsme se podívali jak do tříd, tak po okolí, kde děti tráví většinu času. Nakonec jsme navštívili zařízení Seppälä. Součástí zařízení je nízkoprahové zařízení pro děti z nedaleké školy a také sociální rehabiltace pro mladé dospělé.

První dny praxe byly dost náročné. Přehlceni novými informacemi a unaveni z neustálého mluvení anglicky jsme si postupně začali na vše zvykat a nejednou jsme se přistihli, že se na praxe těšíme.

Po náročném dni jsme se ale vždy rádi vraceli zpět do našeho domečku a trávili spolu většinu volného času. O víkendech byl často prostor na menší výlety po okolí a jeden z víkendů jsme společně strávili na chatě s finskými studenty.

Během našeho pobytu nás také navštívila paní ředitelka Renáta Michálková společně s paní učitelkou Hanou Netočnou. Během tří dnů se mohly podívat do všech zařízení, kde jsme vykonávali praxi, a také společně se Satu a s námi vyrazily na výlet do nedaleké Vaasy.

Všichni jsme si pobyt moc užili a nechtělo se nám vůbec Finsko opouštět. Děkujeme za tuto příležitost! Kiitos kaikesta!

Leona Mistrová za celou skupinu

Německo

Odjet sama na měsíc do cizí země v rámci projektu Erasmus+ pro mne byla jedna z největší výzev v mém dosavadním životě. Přesto jsem se odhodlala a 27. dubna kolem páté hodiny ráno odjela z Brna do Stuttgartu.

Příjezd se konal až kolem večerních hodin, Stuttgart je totiž téměř u hranic s Francií. Po první neděli, kterou jsem zde strávila převážně aklimatizací a vybalováním, nastal můj první den praxe.

Praxi jsem vykonávala v zařízení St. Josef, konkrétněji ve Schüler Haus, což je něco jako naše družina. Byla jsem tam u prvňáčků. Stres, který ve mně panoval při prvním příchodu do zařízení, byl naprosto zbytečný. Skvělý a usměvavý tým čtyř vychovatelů Zoi, Sebastiana, Agnieszky a Larse, mě přivítal s otevřenou náručí, druhý den mne podobně vřele uvítal také jejich vedoucí, pan Vogel.

První den byl plný nových informací, načerpávání dojmů, postřehů. První kontakt se skvělými dětmi, první hry, úsměvy, rozhovory. Praxe tvořila velkou část času, který jsem ve Stuttgartu trávila. Byla skvělá a obohacující – jak po stránce jazykové, tak i profesní. Loučení po společně stráveném měsíci bylo pro mě velmi těžké. Byl to totiž měsíc plný zážitků, získávání zkušeností, zajímavých konverzací a spousty smíchu.

Ve volném čase jsem prozkoumala různá místa ve Stuttgartu. Navštívila jsem místní ZOO Wilhelma, Kunstmuseum, Neues Schloss, Staatsgalerie, zámek Solitude, Chinese Garden, Ludwigsburg, anebo také Mercedes Benz muzeum a Porsche muzeum a spoustu krásných ulic a uliček tohoto města.

Měsíc utekl neskutečně rychle a nastal 29. květen, kdy jsem opět v brzkých ranních hodinách opustila své ubytování a odjela autobusem směr Brno. Naposledy jsem se rozloučila se Stuttgartem a vydala se domů a do školy, rovnou do zkouškového období.

Závěrem bych chtěla říct, že kdokoliv bude mít příležitost takto odjet, ať bez rozmyšlení jede. I kdyby měl jet sám. Jedná se o natolik cennou zkušenost, která vás posune v mnoha směrech, že by byla opravdu velká škoda ji minout. Děkuji škole, zařízení St. Josef a programu Erasmus+ za tuto možnost!

Veronika Ondrušková